Jdi na obsah Jdi na menu
 


TORREMOLINOS

31. 5. 2O11

Odlet z Prahy do Málagy proběhl přesně podle programu, tj. z Prahy v 11,15 hodin, přílet do Málagy ve 14,35 hod. Transfer na ubytování do letoviska TORREMOLINOS byl už jen krátký.

Zájezd měl náročný program, večer jsme vždy byli rádi, že jsme se po večeři osprchovali, na balkóně vypili sedmičku dobrého vína a šli jsme spát. Každý večer jsem četla Hemingweyovu Fiestu, která se k naší dovolené výborně hodila. Z balkónu jsme se skleničkou vína pozorovali usedlost, jejíž majitel zřejmě nepodlehl naléhání turistických loby a objekt mezi betonovými věžáky zůstal zachován.  Na jeho čistém vykachličkované dvoře se pohybovalo 6 psů – z toho 5 boxerů a 1 velký černobílý flekoun. Taky nás překvapily v sousedství hotelu „jen“ dvoupatrové řaďáky s předzahrádkami a velkými terasami, kde mají své byty zaměstnanci turistického průmyslu, nebo lidé pracující v Málaze, kteří do zaměstnání dojíždějí z Torremolinos metrem.

V den příletu máme volno, my se Slávkem se vydáváme k písčité pláži, která je součástí tzv. Slunečného, nebo chcete-li Golfového pobřeží. Někteří odvážlivci z našeho zájezdu se hned vykoupali, ale voda byla hodně studená. Není divu, vždyť je teprve 31. května.

Stará část městečka přímo u pláže, která byla původně rybářskou vesnicí, se v šedesátých letech stala centrem bohémů, umělců a lepší společnosti z celé Evropy. Tato část Torremolinos se zachovala víceméně v původní podobě, k pláži z ní vede spousta romantických uliček a schodů, lemovaných prodejci různého původu, od elegantních butiků a obchodů, až po stánky s pochybným, zato však levným zbožím.  Mě osobně nejvíc nadchly staré bílé domy v maurském stylu a všudypřítomné pestrobarevné květy různých keřů. Kdo by si představoval španělskou vesnici podobnou našim vsím, byl by tady vyveden z omylu. Ostatně tzv. bílé vesnice tady v Andalusii, stejně jako ve francouzské Provence, mně připomínají spíš malá bílá městečka.

Doby, kdy stará část Torremolinos byla místem pro několik stovek vyvolených, je však nenávratně pryč a stará rybářská vesnice je dnes obklopena betonovým labyrintem hotelů, z nichž některé už jsou zase vybydlené a nejsou v provozu. Paradoxem je, že to jsou zejména hotely přímo u pláže. Ty byly zřejmě postaveny jako první a jako první taky zanikly. Škoda. Ale hlavně, že zůstala stará část, ta je nádherná!

Ještě jeden postřeh: Spousta pánečků tady vodí na vodítku svého psího miláčka, v některých případech se jedná dokonce o miláčky dva. A nikde jsme neviděli ubohé psí bezdomovce, jako je tomu ve většině jižních zemí, ale i v ukrajinském Užhorodu jich je k vidění víc než dost.

 

Náhledy fotografií ze složky 1 Torremolinos

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář