Marcela-Matějková-story

Navštívit hospůdku na Křemešníku jsme neměli v úmyslu, těsně pod vrcholem jsme výstup ukončili a přes vesničku Branišov, jsme sestupovali do údolí.
To jsem ovšem netušila, co v té době vyvádí naše fenka Mimi.

Mimi vlastní dva pletené oblečky, nesnáší však ani jeden, doprovázela nás tedy po všechny tři dny po lesích a loukách Vysočiny „na ostro“.

„S něčím podobným jsem se už setkala, jednalo se o zvířata, která snědla buď drogy, třeba marihuanu, nebo nějaké léky.“

Cestou do psího hotelu mě pronásledoval neodbytný pocit zrady.

Předali jsme ji zaměstnancům hotelu, vyřídili potřebné formality a pak už za námi zapadla vrata areálu. Nemohla jsem si pomoct a rozbrečela jsem se.

Mimi nemá ani ponětí o tom, proč se ocitla ve vyhnanství a neví, kdy a zda  vůbec, se vrátí ke svým pánečkům.

Marcelo, měla jsem zatajený dech, jak to dopadne! A pak jsem si oddechla.

Pleskavica i pršut byly vynikající, lahodná vína Krstač a Vranač i tradiční rakija cenově dostupné. To všechno dohromady přispělo ke sblížení účastníků zájezdu hned v prvních dnech.

„To jste člověk, že takhle zacházíte se zvířaty?“ Zdena se na zřízence, rozpřahujícího se lopatou k další ráně, vrhla s křikem jako první. Její manžel vytrhl muži lopatu z ruky, ostatní okolostojící ječeli jeden přes druhého a hnali chlapa pryč.