Jdi na obsah Jdi na menu
 


- 3 - Radosti a starosti seniorského věku

21. 3. 2010
  • K  UDRŽENÍ TĚLESNÉ  KONDICE

     

Doc. PhDr. Soňa Hermochová, CSc., PhDr. Eva Drlíková, CSc.: Vzpomínky a hledání smyslu života:

 

            S určitými potížemi se s přibývajícím věkem musí vyrovnat většina z nás. Zhoršuje se zrak, sluch, trápí nás bolesti kloubů. Častěji trpíme různými nemocemi, vnímáme je jako neštěstí, které se na nás valí. Spoléháme se na pomoc lékařů, užíváme léky. Některé zdravotní potíže ovšem odstranit nelze, ale je možné k nim zaujmout jiný postoj. Prostě je přijmout, jako neodmyslitelnou součást našeho života. Tak se se svým handicapem sžívají někteří tělesně postižení, kteří dovedou žít naplno i za okolností, které si většina z nás nedovede představit.

 

            Odborníci zformulovali doporučení, jaké postoje ke změnám svého zdravotního stavu máme zaujmout. Především jde o to, akceptovat tělesné změny, které stáří přináší. Nutné změny životního stylu, které jsou tím vyvolány, i když se jich zpočátku obáváme, mohou náš život obohatit, mohou mu dát nové rozměry.

 

 

 

O pohybu

 

Za nejlepší způsob relaxace seniorů je možno považovat pohyb, prosté procházky a jednoduchá tělesná cvičení. Trasy procházek je doporučováno měnit, zkoušet nové způsoby vnímání svého okolí, poznávat nová místa.

 

Blahodárnost pohybu mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.Dopřát si psa při zaměstnání bylo absolutně vyloučené. Celý den by byl doma sám, to by bylo trápení pro něj i pro nás. Slibovala jsem si, že psa si pořídím hned po odchodu do důchodu. Své předsevzetí jsem dodržela, máme fenku Jack Russell teriéra. Dělá nám radost a procházky s ní do přírody jsou pro mne velkým potěšením i zdrojem tolik potřebného pohybu.

 

 

 

O cvičení

 

Cvičení nebylo nikdy v minulosti mým koníčkem, dá se říct, že jsem se mu spíš od mládí vyhýbala. Seniorský věk ovšem nepřináší jen radosti, ale i starosti. Ani já nejsem výjimkou – před časem mě postihly bolesti zad, na rentgenu mi byly zjištěny výrůstky na páteři a vyhřezlá ploténka. Následovaly injekce, léky, rehabilitace a příkaz lékařky: „Bez intenzivního cvičení to nepůjde, potřebujete zpevnit svaly!“ Nezbylo mi tedy nic jiného, než jít do sebe. Jednou týdně jsem začala chodit na rehabilitační cvičení a kromě toho jednou týdně na dvouhodinovku power jógy. Zpočátku jsem měla pocit, že některé ze cviků tohoto typu jógy nikdy v životě nebudu schopna zvládnout, tak byly pro mne náročné. Obdivovala jsem cvičenky, které ač s nadváhou, cviky s lehkostí a grácií prováděly. Já jsem se pokaždé musela k odchodu na jógu nutit. Rozhodla jsem se však vytrvat a dnes již se na každou dvouhodinovku těším. Přesvědčila jsem se, že power jóga nejen že zpevňuje svaly, ale rovněž skvěle odbourává stres a zklidňuje nervový systém.

 

 

  • HMOTNÉ ZABEZPEČENÍ

     

Co jsme vydělali, co jsme našetřili, to již v důchodu výrazně neovlivníme.

Neukvapovat se s rozdáváním majetku dětem

 

            Psychologové radí: Neukvapujme se s rozdáváním majetku dětem a vnoučatům. Děti nás opouštějí, zdá se, že se od nás vzdalují, mají svůj život. Není nám to vždy po chuti, ale musíme se s danou skutečností smířit a uvěřit, že nás mají stále rády, i když zcela jiným způsobem, než tomu bylo v jejich dětství. Tím, že je obdarujeme, nic nezměníme, vztah se buduje dlouhodobě a na jiných, než hmotných základech.

            Na tom, dát dětem drobný dárek k narozeninám, svátku, či Vánocům, není nic špatného, naopak - udělá nám to radost. Ale uplácet děti a vnuky pravidelným přísunem peněz, je považováno za nerozumné jednání ze strany seniorů. Děti si na tuto skutečnost zvyknou a jejich vztah k nám se určitě nezlepší.

            Rozhodně nepřepisujme svůj byt či dům za svého života na děti či vnuky. Co zůstane po naší smrti, o to dědicové nepřijdou.

Opatrně s půjčováním peněz

 

             Pozdní seniorský věk nepřináší jen radosti, ale i starosti. Moje šestaosmdesátiletá maminka je zatím plně soběstačná a na své samostatnosti si velice zakládá. O veškerých svých záležitostech rozhoduje sama, což by se dalo považovat za velice chvályhodný rys povahy. V poslední době jí vlastní nešťastné rozhodnutí přineslo nejen finanční újmu, ale i značné zklamání. Půjčila totiž na své možnosti značný obnos peněz kamarádovi z dětství, aniž by se s kýmkoliv poradila. Tento vysokoškolsky vzdělaný muž s řadou akademických titulů, dnes již rovněž šestaosmdesátiletý důchodce, kterému naše maminka bezmezně důvěřovala, peníze v dohodnutém termínu nevrátil a jak to vypadá, nehodlá je přes veškerou urgenci vracet vůbec. Kromě toho se ukázalo, že v rodné obci mé matky je onen muž dlužen další dlouhé řadě důvěřivých občanů.

 

Tuto příhodu uvádím jako příklad špatného úsudku v seniorském věku. Maminka, ač duševně zcela čilá a v dřívějších dobách velice obezřetná a nedůvěřivá, obzvlášť pokud šlo o peníze, nyní klidně půjčila značnou částku peněz v podstatě cizímu člověku. Nám v rodině se svěřila až poté, kdy bylo jasné, že o své peníze s největší pravděpodobností přijde.

A onen dlužník? Donedávna velice vážený člověk, příkladný ve svém povolání i soukromém životě, který požíval ve svém okolí značné vážnosti. S výší důchodu a z příjmů ze svých dřívějších vědeckých publikací, jistě může při zachování určité skromnosti vyjít. Postihla ho snad stařecká demence, nějaká porucha ve stáří, či co?

A co naše, jinak dosud tak racionálně myslící maminka? Potkají ji další životní karamboly  způsobené vlastní nepředložeností? My všichni v jejím okolí jí můžeme jen radit, vnucovat jí  své názory nemůžeme.

 

 

ZÁVĚR

 

Zdá se, že se mi předem promyšlená koncepce smysluplného využití volného času v důchodu vyplatila. Cítím se snad osamocená? Přestalo se mnou mé okolí počítat? Nemám dostatek přátel? Nudím se? Odpověď na všechny obavy, které mě pronásledovaly před odchodem do důchodu, zní: Ne!

 

A co radostná očekávání: Mám čas na vnoučata a celou rodinu? Vzdělávám se? Pořídili jsme si psa? Užívám si chalupu a zahradu? Cvičím? Píši paměti? Odpověď na všechny tyto otázky zní: Ano!

Jen toho času kdyby bylo víc, říkám si často, stejně jako řada dalších seniorů. Vždyť ještě musím udělat to a ono a aby bylo vše hotové, toho se asi nikdy nedočkám.

Na tento povzdech si odpovídám slovy svého bývalého kolegy:

kdyby bylo vše hotovo, nač bychom tady potom byli?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář