Marcela-Matějková-story

Pololetní prázdniny 1967

Píšu vleže, protože mě strašně bolej nohy. Včera jsme se s Evou Trnkovou a s Evou Petrovou vrátily z pololetek v Josefodole. Ovšem nepřijely jsme vlakem, ale přišly jsme pěšky! Tedy téměř, až na poslední úsek, který jsme dojely stopem. Tou dobou už jsme se nemohly ani hnout, což není divu, ono v lyžákách se moc dobře nejde. V Jizerkách totiž není letos vůbec sníh, takže jsme nelyžovaly a rozhodly jsme se, že sportovat budeme jinak. Lyže a bágly jsme poslaly vlakem a v pátek o půlnoci jsme vyrazily jen tak nalehko přes Liberec dál směr Ústí. V tašce jsme nesly sebou skleněnou rybu, kam jsme házely celý týden vajgly a říkaly jsme jí vajglovka. Cesta to byla dost krušná, nakonec nás vzal náklaďák a v sobotu odpoledne nás vyložil v Ústí u divadla. Vajglovku jsme si ukryly za odpadkovým košem před divadlem a v pondělí si tam pro ni dojdeme.

Teď v neděli už tu naši cestu vidím jako báječné dobrodružství, ale včera to bylo horší. Naši se tomu našemu pochodu smáli, maminka Evy nás prý prohlásila za cvoky. To asi jsme, ale aspoň budeme mít na co vzpomínat. Byly to poslední pololetky v životě, protože na vysoké nejsou pololetní prázdniny, ale zkouškové období. Vlastně Eva T. na té nástavbě asi pololetky mít bude, ale my s Evou Petrovou, pokud se dostaneme na vejšku, tak ne. Eva Petrová se hlásí na vysokou zemědělskou, obor ekonomika, doufá, že se tam dostane spíš, než na VŠE.