Konec září 1966
Konec září 1966
S Evou Petrovou stále vzpomínáme na Klášterní vinárnu, až už to Blanku a Evu Trnkovou otravuje. To určitě proto, že nebyly s námi. S Evou Petrovou jsem se ale dohodla, že co nejdříve vyrazíme autostopem do Prahy a do Klášterní si znovu zajdeme na žampiony a Kofolu. Vymyslely jsme to tak, že se sejdeme až ve Vaňově, protože na Pražské by mě mohl vidět někdo z cukrovaru a říct to tátovi.
A včera jsme to uskutečnily. Za Vaňovem jsme si stouply k silnici a mávaly jsme na auta, vzalo nás hned druhé. Byli to dva chlapi a jeli na služební cestu do Lovosic. Vysadili nás u výjezdu z města na Prahu a přáli nám, ať si pochutnáme. My jsme jim totiž řekly, proč do Prahy jedeme. Dělali si z nás legraci a moc jsme se všichni nasmáli.
Z Lovosic jsme jely už jen jedním autem, vezl nás chlap s ženskou. S těmi žádná sranda nebyla, ale nám to bylo jedno, hlavně že jeli do Prahy. Vysadili nás v Kobylisích a pak jsme jely ještě dlouho tramvají. V poledne jsme už seděly v Klášterní a pochutnávaly jsme si na žampionech a na jedné Kofole. Polévku jsme si nedaly, protože by nám nestačily peníze. Zpátky jsme z Kobylis zase v pohodě dojely do Ústí a domů jsme přišly jakoby ze školy.
Do žákajdy jsme si daly obě omluvenku od MUDr. Dory Chlapcové a oběma nám to ve škole u třídních prošlo. Musely jsme slíbit Evě Trnkové a Blance, že příště pojedou s námi.
