Jdi na obsah Jdi na menu
 


Říjen 1964

3. 6. 2017

Dneska jsme byli prvně v ČSAD na pracovním vyučování. Budeme tam chodit každou středu, prý abychom se my, studenti SVVŠ, přiblížili dělnické třídě. Nakonec dostaneme nějaké písemné osvědčení o absolvování kurzu. Kluci byli přiděleni do dílen a my holky jsme v kanceláři třídily faktury. Tak nevím, nevím, jestli se z nás takhle stanou automechaničky! Celkově se mi tahle činnost zdála být dost nudná. Dělnické třídě jsem se nepřiblížila, protože jsem žádného dělníka neviděla, jen dvě úřednice v kanceláři.

Odpoledne jsem měla mít u želmo sraz s Pepíkem. Holky ze školy mě přemluvily, abych tam nešla, že se schováme a budeme se koukat, jak tam Pepík bude čekat. Mně ho bylo docela líto, ale nechtěla jsem se shodit před holkama. Šly jsme tedy až dolů k Labi, tam jsme měly dobrý výhled nahoru k mostu. Pepík přišel chvíli před třetí a tvrdnul tam do skoro do čtyř. Nás už to dole nebavilo, tak Eva Petrová vytáhla krabičku Startek a nabídla nám. Já už jsem kouřila o prázdninách, ale Eva Trnková ještě nikdy. Do čtyř jsme každá vykouřila dvě cigarety. Mně kouření nijak zvlášť nechutná, ale je to takový světácký, líbí se mi to. Horší to bylo s Evou, protože té se udělalo špatně a zvracela. Doprovodila jsem ji skoro až domů, protože jí nebylo pořád nijak valně.

Večer jsem se učila na písemku z matiky, ale pořád jsem musela myslet na chudáka Pepíka, jak tam stál a byl takový opuštěný.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář