Prosinec 1964
Za čtrnáct dní bude Štědrý den, moc se těším. Přijede bába s dědou a se Zuzkou, každoročně trávíme Vánoce společně s nimi, někdy u nás doma, někdy ve Všenorech. Letos budeme Vánoce trávit tady v Ústí.
V němčině nás Frau Libiger učí koledu O Tanenbaum, společně ji pak zpíváme. Kluci bečí jak kozy, hrozně ten zpěv kazí. Dělají to snad schválně? Frau Libiger si zasedla na Karla. Jakmile vejde do třídy, ptá se: „Šmidtmájr ist da“?a to á dlouze protáhne. A už Karel maže k tabuli.
Na Jiřku si zase zasedla chemikářka Markéta. Jiřka jezdí autobusem z Řehlovic, a aby byla ve škole včas, musí vstávat ráno ve čtyři To by mě zabilo! Někdy má autobus zpoždění a Jiřka přijde na první hodinu pozdě. Pokud je to chemie, ještě si ani Jiřka nestačí sednout a už ji Markéta vyvolává. Markéta je mladá a hezká a fandí klukům.
Naši třídní, které říkámeAlů, máme všichni rádi. I já ačkoliv deskripce je pro mne strašák. Jestli mi dá na vysvědčení trojku, budu šťastná! Alůnás má i na matiku, ta mi jakž takž jde. Eva je na deskripci mnohem lepší než já.
Večer jsme byli s Evou a s Pepíkem v Hraničáři na Vinetouovi. Senzace!
Pepík nám pak u nich v parku nabídl cigaretu. Vzala si i Eva a už jí ani nebylo špatně. Byla tma, tak jsme si to mohli lajsnout. Schovávali jsme se ale za nějakým keřem, aby nás nikdo neviděl, za kouření je dvojka z chování!
