Marcela-Matějková-story

První známka a hned pětka. Neuměla jsem úryvek ze Slávy dcery od Kollára, který jsme se měli naučit. Tak jsem od češtináře obdržela nedostatečnou. Na základce jsem snad nikdy pětku, ani čtyřku nedostala, v nejhorším případě a to opravdu jen výjimečně trojku. A na vysvědčení většinou vždycky samý jedničky. Byla jsem prostě šprtna a tak mě taky spolužáci brali.

Teď se mi všechno líbí víc, než předtím na devítiletce. Tam jsem měla jen jednu kamarádku a celkově jsem se cítila taková opuštěná. Všechno je jiné, ale hlavně jsem jiná já. Ze Slávy dcery mě bude češtinář Havel zkoušet příští hodinu, tak si tu pětku musím opravit.

Eva je bezva kamarádka. Už znám i její maminku a sestru Janu. S mámou jsme šly kupovat pro mne kabát a v obchodě byla i Eva s maminkou a s Janou. Maminka je příjemná a Jana je krásná, snad ještě hezčí než Eva. Hlavně má velké hnědé oči, takové pronikavé a černé řasy. Evě koupila maminka červenočerný kostkovaný kabát s kapucí a mně máma béžový, taky s kapucí. Víc se mi ale líbil žlutý s černou podšívkou, ale prý by se moc špinil. To si myslela naše máma i maminka Evy. Prý aby to bylo praktické a dlouho to vydrželo. Tak se musím spokojit s tím béžovým.