Marcela-Matějková-story

Únor 1966

Včera jsme se vrátili z lyžařského kurzu v Bratrouchově v Krkonoších. Byly jsme tam společně všechny tři druhé ročníky. Jeli s námi profesoři Alů, Nygrýn a Tomášek. Rozdělili nás do tří družstev, obě s Evou jsme byly ve druhém. Lyžovali jsme na kopci vždycky dopoledne i odpoledne. Jen ve středu dopoledne jsme absolvovali výlet na lyžích do Jablonce nad Jizerou a odpoledne jsme měli klid. Prý je to nějaký nový výzkum, že po třech dnech výcviku dochází nejvíc k úrazům.

Eva Petrová má běžky, tak s námi nemusela sjíždět kopec, ale trénovala na závody, které ji čekají na konci února. Do Jablonce jela s námi, ovšem byla tam o hodinu dříve, než my ostatní. Na sjezdovkách je to strašně pomalé, i když jsme si vzadu uvolnili patu.

Poslední odpoledne jsme závodili ve slalomu v maskách. My s Evou jsme zašly do jednoho dřevěného domku ve stráni, byla tam moc hodná paní, která mluvila špatně česky. Říkala, že je Němka, ale protože jejího muže potřebovali v lese, tak je po válce neodsunuli do Německa. Teď už je vdova a děti žijí ve Vrchlabí. Ta paní se pro náš závod v maskách nadchla, vzala nás do podkroví, kam jsme musely vylézt po žebříku. Tam se tedy našly poklady! Dlouhé sukně, všelijaké staré blůzky, kabátky, no odnesly jsme si toho fůru a slíbily jsme, že jí to večer přineseme zpátky. Ta paní se dokonce na náš závod přišla podívat a mně a Evě asi přinesla štěstí, Eva byla v rámci našeho družstva druhá a já třetí. V těch dlouhých sukních to tedy nebylo jednoduché projíždět mezi hůlkama!