Marcela-Matějková-story

Je devět dopoledne a moje návštěva u lékaře skončila. Počasí je krásné, sluníčko svítí a dokonce i na Karlově náměstí je při určitém soustředění možno zaslechnout zpěv ptáků.  Stavím se ještě v tržnici na Pankráci, rozhoduji se. Nebyla jsem tam ani nepamatuji a stejně potřebuji voskovky do truhlíků do Vyskytné. Vystupuji tedy z metra na stanici Pankrác a vcházím do jedné z mnoha uliček tržnice. Stánky jsou postaveny těsně jeden vedle druhého, tady prodává mladá žena zeleninu, vedle bodrý venkovan sazeničky a ještě dál silně nalíčená dáma v nejlepších letech ponožky. Hned u prvního stánku bych si vybrala sazeničky lobelek a krvavě rudých voskovek. Ale nemám v úmyslu hned nakoupit, ještě jsem si to neužila. Líbí se mi zdejší atmosféra, která si naprosto nezadá s atmosférou ovládající tržiště ve vídeňské čtvrti Favoriten. Jen s tím rozdílem, že ve Vídni je na tržišti slyšet vyvolávání prodejců, to zde chybí, zřejmě to u nás není zvykem.

            Jdu dál, proplétám se mezi kupujícími a mířím ke stánku s řezanými květinami. Kochám se pohledem na svazky žlutých kamzičníků a blatouchů, žíhaných tulipánů a bílých narcisek se sytě oranžovými středy. Nic nekupuji, vždyť na stole v obývacím pokoji mám růžové tulipány, jejichž cibulky jsem vlastnoručně na podzim vsadila do země na naší zahradě. Ale pohled na záplavu květin, čekajících zde na své kupující, je natolik utěšený, že  mě povzbudí k dalšímu průzkumu tržiště.

            A vida, tohle jsem na Vídeňském tržišti neviděla. Stánek s polodrahokamy. Se zájmem si prohlížím navlečené závěsy na krk i jednotlivé kameny, volně nasypané v indické tepané míse. Mladá komunikativní trhovkyně, oblečená do dlouhé rozevláté sukně a haleny a ověšená několika šňůrami navlečených polodrahokamů, se dá se mnou do řeči. Můj měsíční kámen je prý zelený peridot, aby moje malá vnučka začala už konečně mluvit, měli bychom jí na krk zavěsit perlu, proti bolestem hlavy mé dcery by zaručeně pomohl šperk se safírem. Ovšem nošený ve dne v noci na holém těle, to je nezbytné. Než se prodavačka obrátí k další zákaznici, stačí ještě pochválit mé závěsné náušnice z malachitu, které mi už  dvakrát upadly na zem a rozbily se. Naštěstí je můj manžel vždy zcela neznatelně slepil a tím zachránil.

            Na tržišti jsem už hodinu, nic jsem nekoupila, ale mám vynikající náladu. Nikam nespěchám a tak se ještě zastavuji u stánku s údajně pravými slovenskými ovčími sýry. Zde udělám první útratu, kupuji čerstvou brynzu a přídavkem k ní zdarma dostanu recept na marinované lilky s ovčím sýrem. To se hodí, protože Slávek rád vaří jako svou specialitu jídla z lilků, patisonů a cuket. Vracím se tedy ke stánku, kde jsem lilky před chvílí zahlédla. Kupuji pěkné čtyři kousky a jsem ráda, že o dnešní večeři je postaráno.

            Taška mi na rameni nějak ztěžkla, měla bych ale ještě koupit ty sazeničky, kvůli kterým jsem sem vlastně přišla. Teď už se zaměřuji jen na stánky se sadbou. No tohle, oni existují dokonce nízké vorlíčky! Ty vysoké mám ráda od dětství z dědovy zahrady, ale nízké? Až se budu vracet, musím je u tohoto stánku koupit. A taky kadeřavou petržel, odkopek získaný vloni od kamarádky Vlastičky mi vymrzl, tak snad teď budu mít větší štěstí. Ještě se ale podívám, jestli někde nemají libeček.

            Lidí s blížícím se polednem přibývá, mě začínají bolet nohy, taška se zdá čím dál těžší. Vracím se ke stánku se sazeničkami v první uličce. Mnou ráno vyhlídnuté tmavě červené voskovky jsou vyprodány. K mání by byly jen bílé, ty ale nechci. Zahradník mě ubezpečuje, že další voskovky už vykvétají v jeho skleníku, na stánku budou koncem týdne. Kupuji tedy alespoň žlutou rudbekii a  petrželku.