3 * Holky Smetanovy a ti druzí
3 * Holky Smetanovy a ti druzí
Hodně jsme kamarádily s Jarkou a Božkou Kučerovými, s jejich starším bratrem Bobšem, s Jiřinou Jetelovou a s Lídou Domínovou.
Kromě toho byly ovšem našimi příležitostnými kamarády ještě další, mladší, nebo starší děti ze dvora.
Děti Kučerovy, jejichž tatínek byl dělník v cukrovaru, bydlely nejdříve v nízkém, starém domečku za továrnou, kde měli byt také Kabrhelovi. Ti měli dvě děti, ovšem daleko mladší, a do naší dětské party nepatřily. Obě rodiny časem dostaly byt ve velkém žlutém domě a jejich původní obydlí bylo zbouráno. Pan Kabrhel, který byl tenkrát ještě mladík, přijel už jako starý pán neočekávaně na pohřeb našeho táty v dubnu 2001 a to mě moc mile překvapilo a musím se přiznat, že i dojalo.
Lída Domínová byla nejmladší ze tří sourozenců, její sestra Helena a bratr Viktor byli dospělí a nebydleli v té době už se svou rodinou v cukrovarském velkém žlutém domě. Já jsem k Domínům často chodila za Lídou. Její maminka pocházela z velkého statku na návsi v Cerekvici, který byl ovšem v padesátých letech už znárodněný. Pan Domín byl úředník v cukrovaru a ještě za našeho pobytu v Cerekvici náhle zemřel. Tenkrát táta doma říkal, že pana Domína všichni podezírali, že je hypochondr a nakonec se ukázalo, že byl opravdu nemocný. Tahle poznámka mi utkvěla v hlavě a vždy si na ni vzpomenu, když se o někom mluví podobným způsobem. Domínovi byli velice zbožní a každou neděli ráno chodili do kostela. Pamatuji si, že Lída byla vždycky do kostela slavnostně oblečená a na hlavě nosila rádiovku s puntíky.
Jiřina Jetelová bydlela ve druhém vchodě našeho domu. Její starší sestra Maruna měla vážnou známost s panem Kaláškem, který vlastnil motorku. Ta motorka později dělala velký dojem na našeho bratra Martínka, který se narodil 13. května 1955 v porodnici ve Vysokém Mýtě.
Cerekvice sice spádově patřila do Litomyšle, ale tam velel porodnici pan primář Zbořil, kterého se všechny ženy bály. Také máma, ačkoliv si vždycky potrpěla na tradice a narození Martina Smetany by se podle ní víc hodilo do Litomyšle, se nechala raději odvézt k porodu do Vysokého Mýta.
Křest Martínka se konal v létě 1955 v kostele svatého Václava v Cerekvici nad Loučnou. Na křtu jsme já a Danda měly na sobě úplně stejné sytě růžové šaty se srdíčky. Po křtu se v našem bytě podával slavnostní oběd, na který byl pozván i pan farář. Při obědě jsme obě s Dandou odmítaly jíst maso, které jsme neměly rády. Pan farář v domnění, že je masa málo, ho odmítal také.
Martin byl odmalička opravdu moc roztomilý chlapeček a já s Dandou jsme se hádaly, u které postele bude stát jeho dřevěná postýlka s kolečky. Nakonec to naši rozřešili tak, že se postýlka každý večer převážela na druhou stranu pokoje, od jedné postele k druhé.
Moje a Dandina láska k Martinovi byla sice velká, ale to nám nebránilo v tom, abychom ho nechaly klidně samotného, když jsme ho měli hlídat. Tak se Martin málem udusil kouřem z doutnajících svetrů spadlých ze šňůry na kuchyňská kamna. Naštěstí jsme se s Dandou právě včas oknem v obývacím pokoji vrátily z nepovoleného setkání s ostatními cukrovarskými dětmi a já jsem
Jindy jsme měly s Dandou
Komentáře
Přehled komentářů
Marcelko!
Snad to nebude troufalost, že Ti tykám. Ale myslím, že jako starší brácha Lídy si to mohu dovolit.
Jsem sice už dost starý dědek, ale pořád si na cukrovar v Cerekvici a na jeho osazenstvo a i na Vaši celou rodinu vzpomínám.
Moc celou Tvojí rodinu zdravím.
Viktor Domín České Budějovice
oživená minulost, dík
(děvče od naproti, 27. 5. 2008 12:39)Na Vaše povídky jsem byla upozorněna sestrou, přečetla jsem je jedním dechem. Vyvolaly ve mě dávné vzpomínky a přiznám že i určitou nostagii. Patřím totiž k dětem bydlících vně cerekvického cukrovaru. Jiřina Jetelová s Bobšem Kučerovým byly moji spolužáci. Nedávno jsme se sestrou snažily vzpomenout na obyvatele cukrovaru a vybavit si kdo kde bydlil. Padlo i jméno vaší rodiny. Dík za poutavě napsané příběhy a v další Vaší literární činnosti přeji mnoho úspěchů.
Díky za vzpomínky z dětství
(Viktor Domín, 18. 8. 2008 18:42)