10 * Chrudim
10 * Chrudim
Na jaře roku 1959 se naše, tenkrát teprve pětičlenná rodina, přestěhovala do Chrudimi. Táta dostal od podnikového ředitelství Východočeských cukrovarů přidělený byt v bývalém cukrovarském dvoře, v prvním patře pěkného šedivého domu. Náš byt kromě kuchyně, tří velkých pokojů, koupelny a WC, měl ještě za kuchyní malý pokojík pro služku – chyběla jen ta služka. Při prvním vstupu do bytu na mě příjemně zapůsobila vůně čistoty a novosti nedávno natřených dveří a oken. V kuchyni se krásně vyjímal žlutý sektorový nábytek, který
Na dětský pokoj mám příjemnou vzpomínku z doby mého marodění s angínou, kdy venku byla zima, sněžilo a já jsem si v posteli dlouho do noci četla knížku Čumil a Chytrouš. Příběh o dvou psích rivalech, z nichž se nakonec stali věrní kamarádi, mě okouzlil. Byla to knížka ještě z tátova dětství a dodneška na ni ráda vzpomínám. Bohužel, zůstala asi pohřbena někde v naší chalupě v Josefodole na půdě, kam naši přesunuli při stěhování z Ústí nad Labem do Prahy vše nepotřebné.
V prvním patře našeho chrudimského domu byl ještě jeden úplně stejný byt, ve kterém bydleli Fáberovi, v době našeho přistěhování vlastně jen paní Fáberová s asi třináctiletou dcerou Helenou. Syn Vilík byl lékařem, myslím že v Hradci Králové a dcera Olinka magistrou farmacie v Brně. Pan inženýr Fábera byl služebně jako cukrovarský expert již několik let na Ceylonu (nyní Srí Lanka). Paní Fáberová byla starší, ale velice příjemná a distingovaná, v pravém slova smyslu dáma. Pod námi v přízemí bydlely další dvě rodiny, Beranovi a na jméno obyvatel druhého bytu se již nepamatuji, brzy se odstěhovali a byt po nich dostali naši bývalí známí z Cerekvice, Tmějovi.
Beranovi měli dvě dcery. Starší Maruna byla hezká, ale afektovaná holka, o které se říkalo, že to nemá v hlavě v pořádku. Neustále mluvila o tom, že bude slavnou herečkou. Ani nevím, jestli někde pracovala, ale nejspíš ji po absolvování základní školy živili rodiče. Mladší, asi jedenáctiletá Jarka byla fajn a brzy jsme se s ní s Dandou skamarádily.
V suterénu byly ještě dvě garsoniéry, v jedné z nich, bohužel, bydlela slečna Jarmila, neboli v žargonu naší mámy „frcna“, se kterou