Tak je to jisté
Tak je to jisté!
V sobotu 23.května jsme byli u pana doktora. Moc jsem se bála, protože mi vždy dává jednu očkovací do kožichu. Tentokrát, jak říkal, mi udělá fazonku, oholil mi bříško, namazal a pak tam rejdil takovou kuličkou. Myslel si, že jsem přišla snad na potrat, že se jedná o nechtěné těhotenství. Panička mu vše vysvětlila, že tátou má být Artík, že jsem byla v březnu na námluvách, jak jsme si hráli, ale pak jsem objevila piškoty a na snoubence jsem zapomněla. Po Velikonocích to bylo jiné, přišel můj čas a byla jsem dvakrát za Artíkem. Jeho panička říkala, jak moc byl smutný, když jsem odjela.
Pan doktor povídal: "Aha, aha, mám pro vás dobrou zprávu, budete mít dva kluky a tři holky." Moc se smál, protože 28. den se pohlaví nemůže ještě poznat. Otočil obrazovku k paničce a ukázal jí, jak štěňátkům tlučou srdíčka. No panička byla úplně hotová. Snad i slzu zamáčkla, neviděla jsem na ní, ale podle hlasu bych za to moc nedala. Pan doktor ještě jednou počítal. Ne že by neuměl do pěti, ale jak se štěňátka vrtěj, je to těžké počítání. Tři tady, říkal pan doktor, na druhé straně čtvrtý a tady je možná to pátý, pokud to není to první.
Pak se ještě s paničkou bavili o tom, co mám jíst, já jsem totiž v poslední době stávkovala a nechtěla svoje super granule, kuřete jsem se chtěla zase přecpat. Pan doktor říkal: "To víte ženský, ty maj chutě" a vyndal z police kanadský granule pro štěňata. Poslední červnový víkend bych měla rodit. Prý to všechno zvládnu, ale paničce to pan doktor raději ještě vysvětlil. Kdyby bylo potřeba, tak máme zavolat k nim do Humpolce a některý pan doktor přijede.
Teď ještě chráním severozápadní hranici před kočkami a ze zahrady je vypráskám, jakmile se objeví. Jak to bude dál nevím, až budu mít velké bříško, tak je neproženu. Snad páneček pomůže. Po porodu taky nebudu mít čas, ale to mně začnou pomáhat štěňátka. Však já zase napíšu. Mějte se!
