BETTY
Jedna z mých sester má už dlouhá léta fenku kokršpaněla - před lety se byla radit v právní poradně sídlící v domku někde na kraji Prahy, bylo těsně před Vánoci a právničky se už několik dní v poradně staraly o nalezenkyni - kokršpanělku. Ve firemním domku se však přes svátky nemělo topit. Domů na vánoční svátky si ji vzít nemohly, všechny už doma psy měly. Co s ní?
Nalezenkyni nabídli mé sestře, ta nejdříve odmítla s tím, že bydlí v pátém patře bez výtahu, má dvě malé děti a je samoživitelka. Už byla skoro doma, ale celou cestu jí to vrtalo v hlavě, nakonec obrátila auto a psa - k velké radosti dětí - přivezla domů. Myslela, že ho po Vánocích vrátí, ovšem nakonec u nich zůstal - tentokrát k velké radosti právních poradkyň. Sestra ty Vánoce dostala ode mne knihu od Betty Mac Donaldové "Co život dal a vzal" a tak se fenka jmenuje Betty a v rodině spokojeně žije...
Druhá moje sestra se ujala díky článku na Zvířetníku kříženého vlčáka Juana, který hledal rodinu napořád, její dcera Janička se zase ujala velkého psa z útulku Čokolády, kterou nikdo nechtěl a hrozilo jí utracení.
Každému, kdo se nešťastného zvířete ujme, hrozně moc fandím. Mám ráda tu naší povedenou rodinku, kde všichni mají psy nejasného původu, jen mi máme nejdražšího vořecha v Evropě – Jack Russella teriéra, kterého vnučka pojmenovala Mimi.
