Marcela-Matějková-story

Nedávno jsme vyhráli mistrovství světa v ledním hokeji a vlna hrdosti zalila Česko. Kdo neskáče není Čech! V červnových vedrech se však hrdost rozpustila rychleji než led. Ale my účastníci zájezdu bychom mohli skákat do zničení autobusu a naše hrdost na první republiku nepomine se změnou roční doby.

To co dokázala první republika v Užhorodě za dvacet let, nedokázala válka a bolševik za sedmdesát let zničit.

Město si uchovalo stále jistou noblesu.Výstavné správní budovy, vládní čtvrť i vily úředníků, obchody s pasáží včetně kina, nábřeží řeky Už s lipovou alejí. Po chodnících se vzorky pražské dlažby se nám vykračuje jako doma. Zdá se, že i místní si ji oblíbili, protože ji nezalili asfaltem a naopak jsme viděli desítky metrů chodníku zrekonstruovaného. Jen to chtělo zachovat původní rozměr, ne ve velikosti půdorysu, ten byl dodržen, ale na hloubce se šetřilo. Dlaždička se snáze vykopne než kostička.

Dávno předtím než pan Hawle ve Vöcklabruck v Rakousku založil firmu a začal vyrábět staroměstský hydrant, firma Matička-Praha osadila celý Užhorod hydranty, které slouží do dnes. Snad jen tou barvou se liší.

Pro čtenáře Devíti bran Jiřího Langra, ještě připomenu synagogu a pak mi dojde akumulátor. Doma jsem odmítl balit nabíječku a samozřejmě, že mi došla baterka.

Zachoval jsem se velmi neprofesionálně a poslední dva dny jsem nemohl fotit. Kdo se zajímá o víc, musí sledovat Slovenskou epopej arch. Lukeše na Neviditelném psu nebo stránky ostatních účastníků zájezdu.

Slávek M.