15. 3. 2010
Manžel Mirek začal psát své paměti přede mnou, ale zůstalo jen při pár odstavcích, které připojuji ke svým vzpomínkám.
1. 3. 2010
V roce 1929 přišli do školy v Horních Mokropsech jako vedení zdejší pětitřídní školy pan řídící Bezděk a pan učitel Zikmundovský.
20. 2. 2010
Já se do dneška divím, jak je to možné, že jsem tenkrát jako dítě znala mnoho domácností v Horních Mokropsech, když naši mě nikam z domova moc nepouštěli.
1. 2. 2010
A právě při tom zvonění nejvíce lidí chodilo na hřbitov. Scházely se tam často u hrobu celé rodiny, které se jindy třeba ani neviděly.
14. 1. 2010
Babička lamentovala: „Bože můj, kdy už bude konec těch prázdnin, aby už skončilo to tvoje věčné zlobení?“ a paní Andrdlová mi domlouvala: „Dádinko, vona nesmí babičku pořád zlobit.“
2. 1. 2010
Plesy se konaly většinou v sále restaurace Na kovárně. A když si mě v poledne dědeček poslal na Kovárnu se džbánkem pro pivo, bylo nás ve výčepu víc dětí a prosily jsme pana hospodského: „Pane Baloun, ukažte nám vyzdobený sál po plese“.
13. 12. 2009
Velmi radostné pro nás, katolíky, byly některé křesťanské svátky. Byl to sv. Mikuláš, vánoce a velikonoce, též Boží tělo.
4. 12. 2009
Dědeček Karel Holub se narodil na Českomoravské vysočině v obci Úsobí v roce 1879.
A aby rodině pomohl, vydal se na vandr a směřoval do Vídně, jako tenkrát mnoho mladých lidí.