Marcela-Matějková-story

Táta absolvoval svou první hospitalizaci s rozedmou plic a když se s ním ošetřující lékař po čtrnácti dnech loučil, pronesl nelítostná slova.

Od toho dne si táta už nezapálil ani cigaretu ani žádnou ze svých oblíbených dýmek.

Táta byl silný kuřák, přemoci tenhle zlozvyk se snažil za život několikrát. Bohužel, podařilo se mu to, až  když už bylo pozdě.

Mirku, to nemyslíš vážně, takový erudovaný odborník nemůže přece zůstat doma za pecí.

Na chodbě tam dodneška straší stará nefunkční plynová lednice.

Tati, co bys řekl tomu, kdybych tě pozval na nějaký ten kousek do hospody?

Ještě za svobodna měl táta svou první motorku, v rodině se traduje, že to byla značka Indian.

Tahle dobře sehraná dvojice otce a syna patřila ke koloritu Čajkovského ulice.

Kočka Barbora porodila ve čtvrtém pokoji na dně skříně mé sestry Marcely.

Máma zbledla, otočila se na podpatku a rozčileně a rezolutně prohlásila, že okamžitě jede domů do Ústí.

Buď tady budu tady já, nebo ta myš. Do večera ji chytíš, nebo odjedu ještě nočním vlakem k našim.

Po Barborce se u nás vystřídaly ještě kočky tři, nakonec kocourek Honza.

... „dělejte si se mnou co chcete, já jsem pro krásu a hotovo!“

Vyráběla se v tehdejší Deutsche demokratische republik, zkráceně DDR, od toho zlidovělý název dederonka.

„Marcelko, ty máš geniální talent na to, jak se zohyzdit,“ ale já jsem se cítila výborně.