Marcela-Matějková-story

Nepřečtený dopis se vrací k odesilateli.

Co za tím asi je.  Těch možností, proč dopis zůstane nepřečtený, může být víc. Možná adresát neumí číst!

Ale přece něco v rodině zůstalo. Je to cínový pohár, který děda dostal od spolucestujícího ve vlaku, když se vracel ze střední Asie do Indie a dál do, Evropy. Byl to Jezíd, který mu v něm nabídl vodu a protože děda, tedy jinověrec, se z něj napil, nevzal si ho zpět. Tak se to v rodině traduje.

Otec si však přál, aby se jako jediný syn ujal statku. Nágl poslechl, zůstal však více malířem než sedlákem a v malování pokračoval.

Odpoledne příjemně utíkalo, zábava už byla družná. Michel vyprávěl, jak se s rodiči před několika lety museli odstěhovat z Alžíru, byla tam válka, a co se mi zdálo legrační, francouzským usídlencům v Alžírsku se prý říkalo pieds- noirs. Takže černé nohy.

Najednou autobus staví, ano, už je to tady: proti nám je auto. Vždyť jede vlevo! Na úzké silnici, kde autobus zabírá celou její šířku, si neuvědomuji, že i my jedeme také vlevo. Jsme přeci v Anglii!

Zde je ovšem na rozdíl od salonu mých předků malebný nepořádek. Stejně jako v zahradě, panuje zde romantika, genius loci umělecky založených lidí. Bílá kachlová kamna, klavír, stolky, křesla, almary. Vše pokryto starými texty, porcelánem, knihami i předměty denní potřeby.

Žijeme v zemi, která stejně jako celá Evropa, stojí na křesťanské tradici a zdá se, že politická korektnost se u nás v Česku drží v přijatelných mezích. Zatím, záleží na nás všech.